Když pomoc přichází za mladými: Streetwork v Chrudimi očima pracovnic

Nádraží, skatepark, park nebo cesta mezi školou a domovem. Místa, kde mladí lidé tráví svůj čas. A právě tam je můžete potkat i vy – streetworkerky ze Šance pro tebe.

Sára Boháčová a Aneta Kuncová jsou součástí terénního programu Streetwork, který působí v Chrudimi a okolí. Jejich práce ale nevypadá jako klasická sociální služba za stolem. Naopak – ony jsou těmi, kdo přicházejí za mladými přímo do jejich světa.

„Nečekáme, až přijdou. Jdeme za nimi.“

„Streetwork je sociální práce na veřejnosti. Nečekáme, až někdo přijde k nám – jdeme za lidmi do jejich přirozeného prostředí,“ popisuje Sára.

Tím prostředím může být nádraží, hřiště, park nebo přístřešek. Každé místo, kde se mladí lidé přirozeně setkávají. „Typický den vlastně neexistuje. Všechno ovlivňuje počasí, prázdniny i nálada lidí. Někdy někoho potkáte několikrát týdně, jindy ho nevidíte měsíce.“ doplňuje Sára.

Služba se zaměřuje na mladé ve věku 12 až 26 let, nejčastěji ale pracuje s teenagery kolem 14 až 17 let.

Batoh, který otevírá dveře

Streetworkerky poznáte snadno – mají označený batoh. A právě ten je jejich hlavním pracovním nástrojem. „Máme tam hygienické potřeby, kondomy, letáky, vizitky, hry na prolomení ledu, zápisník nebo dezinfekci.“

Naopak v něm nenajdete jídlo ani pití. „Neposkytujeme přímou materiální pomoc. Naše práce je hlavně o podpoře, rozhovoru a hledání řešení,“ říká Sára.

První kontakt? Nejtěžší krok

Navázat kontakt s mladými lidmi není samozřejmost. „Prvokontakty jsou nejtěžší. Často o nás nemají zájem a ani nestihneme službu představit.“ Velkou roli hraje doporučení mezi vrstevníky. „Nejlepší je, když si o nás řeknou mezi sebou.“ Důvěra se podle Sáry buduje dlouhodobě a postupně.

„Musíme držet slovo. Když něco slíbíme, tak to splnit.“ Dodává Aneta.

Od školy přes vztahy až po úřady

S čím se děti a mladí dospělí na streetworkerky mladí obracejí? Vztahy, rodina, škola, práce, psychické potíže nebo návykové látky.„Občas si chtějí jen popovídat. Zeptáme se, jak se mají, co škola nebo práce.“ Jindy jde zase o konkrétní pomoc. „Doprovázela jsem klientku na úřad, měla z toho velký strach. Nakonec jsme to zvládly,“ popisuje Sára.

Venku je to jejich svět

Rozdíl oproti „kamenné“ službě je zásadní. Streetworkerky a streetworkeři musí čelit nástrahám počasím, častým odmítnutím a trénovat odolnost. „Na klubu přicházejí klienti za námi. V terénu jsme my u nich, “ říká Sára. Díky tomu se mladí cítí přirozeněji. Zároveň je ale práce venku náročnější – kvůli počasí i nepředvídatelným situacím.

Malé věci, velký význam

„Musíte smysl vidět v malých věcech,“ říká Aneta. „Třeba když s někým vyřídíte úřad. Nebo když se vám svěří.“ Sára ráda zase vzpomíná na pracovní příhodu z nádraží: „Klukovi vypadl mobil z kapsy, měl sluchátka a neslyšel mě. Musela jsem ho doběhnout. To byl náš první kontakt – a pak jsme se potkávali dál.“ 

Důvěra s klienty má ale své pevně dané hranice. „Respektují, když máme po pracovní době. Vědí, že mimo službu s nimi čas netrávíme.“

A co by vzkázali každému, kdo se za nimi bojí přijít? „Nejsme tu od toho, abychom je soudily.Každý problém je důležitý. To, co se někomu zdá malé, může být pro druhého obrovské.“